Pražské Jezulátko - Gratiosus Jesulus Pragensis

MADE IN CZECH REPUBLIC

O Jezulátku

 
Pražské Jezulátko (latinsky Jesulus Pragensis) je malá vosková soška zobrazující Ježíše Krista v útlém dětství, vystavená v chrámu Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze.
 
   47 centimetrů vysoká plastika je soška vymodelována z barevných vosků na dřevěné konstrukci. Voskový povrch je křehký, kvůli ochraně před poškozením je proto soška vsazena do stříbrného pouzdra sahajícího pod oblečením až do pasu. Soška představuje Ježíše jako dítě ve věku několika málo let, oblečeného do dlouhé splývavé košilky, zpod jejíhož dolního okraje vykukují obě bosé nožky. Líbezný obličej je velmi jemně modelován a orámován středně dlouhými vlnitými vlasy. Pravici má dítě Ježíš zdviženou k požehnání, v levici drží zemský globus završený křížem na znamení toho, že celý náš svět spočívá v jeho rukou. Tyto královské insignie vyjadřují víru v Ježíšovo božství společnou všem křesťanům.
 
Barvy oděvů
 
Jezulátko je převlékáno do oděvů barvy daného liturgického období, které se řídí podle církevního kalendáře. Obecně se používají čtyři základní barvy:
 
bílá – barva slavnostní, čistoty a svatosti – pro slavnosti, dobu velikonoční a vánoční
červená – barva krve a ohně, královská – pro Svatý týden, Svatodušní svátky a svátky sv. Kříže
fialová – barva vážná symbolizující pokání – pro dobu postní a adventní
zelená – barva života a naděje – pro mezidobí (nejčastější barva)
 
O slavnosti korunovace bývá Ježíšek obvykle v královských šatech s hermelínovým pláštíkem. Při zvláštních příležitostech se užívají i další barvy:
 
růžová – barva tlumené radosti – může být použita pro 3. neděli adventní a 4. neděli postní
zlatá – barva slavnostní – může nahradit jiné barvy
modrá – bývá někdy používána jako barva slavnostní zvláště pro mariánské svátky
 
 
Smysl odívání sošky
 
Starobylý zvyk oblékání milostné sošky Ježíška má za cíl přiblížit věřícímu člověku Ježíše jako skutečného člověka. Pomáhá nám zakusit Ježíšovu blízkost a vyjádřit naši lásku a úctu. Nejedná se o modloslužbu, vždyť neživá soška slouží pouze jako připomínka a prostředek k duchovnímu setkání s živým Kristem.
 
Samotná soška představuje Ježíše jako skutečné malé dítě oblečené do prosté košilky. Tato soška, vznešená ve své prostotě, je oblékána do bílé alby a královských šatů, aby se vyjádřila myšlenka společná všem křesťanům, že toto dítě je králem z Davidova rodu, ba co více – že Ježíš je Boží Syn a Bůh sám, Král králů a Pán pánů.
 
Pražské Jezulátko bylo oblékáno odedávna a lidé ho znají především v jeho královském oděvu. Většina jeho šatů jsou dary z vděčnosti. Šatníček čítá zhruba stovku oblečků, z nichž některé nejsou kompletní nebo použitelné. Část oblečků je možno shlédnout ve volně přístupném muzeu. Úkol převlékat Ježíška je svěřen sestrám karmelitkám Dítěte Ježíše, které pomáhají bratřím bosým karmelitánům starat se o toto poutní místo.
 
Historie:
 
   Soška pochází ze Španělska, kde byla vyrobena zřejmě kolem poloviny 16. století. Legenda vypráví, že se Ježíšek zázračně ukázal jistému mnichovi, který na základě jeho podoby tuto sošku vymodeloval. Podle další legendy vlastnila sošku svatá Terezie od Ježíše, zakladatelka bosých karmelitek, planoucí velkou láskou k Dítěti Ježíši. Sošku prý darovala své přítelkyni, jejíž dcera se chystala na cestu do Prahy.
Do Prahy se soška dostala v roce 1628, kdy ji se slovy „Mějte ji v uctivosti a dobře se vám povede“ karmelitánům věnovala Polyxena z Lobkovic, která sošku dostala jako svatební dar od své matky, španělské šlechtičny Marie Manrique de Lara. Sošce začala být brzy přisuzována zázračná moc, neboť císař Ferdinand II. krátce nato nařídil, aby česká komora vyplácela klášteru důchod a zásobovala mnichy potravinami z královských důchodů. Do kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně, v němž je soška Jezulátka vystavena, začalo proudit mnoho prosebníků. V roce 1648 její přítomnost v chrámě klášter zachránila od drancování švédskými vojáky, neboť v něm byl zřízen vojenský lazaret.
 
   Soška bývala v minulosti zdobena drobnými šperky, které pocházely z darů věřících. Nejcennějším klenotem byla dnes ztracená kopie řádu Zlatého rouna.
 
Současnost:
 
   První korunka z roku 1655, kterou daroval Bernard Ignác Bořita hrabě Martinic, se pravděpodobně ztratila. Korunka, která v současné době zdobí Jezulátko, byla vyrobena v letech 1810 až 1820. Kromě této korunky má Jezulátko ještě jednu z roku 1767. Obě pocházejí z dílen pražských zlatníků. Korunka se nenasazuje přímo na sošku, je připevněna samostatně těsně nad Jezulátkem.
 
   26. září 2009, při návštěvě v chrámu Panny Marie Vítězné, daroval papež Benedikt XVI. Jezulátku novou, třetí zlatou korunku.
Jezulátko oblékají sestry karmelitky Dítěte Ježíše do královských šatů, jejichž barva se střídá podle období církevního roku (fialová, bílá, zelená, červená) a další podle církevních slavností a svátků. Bílá alba a královský oděv připomínají na jedné straně bezbrannost Božího Dítěte, na druhé straně pak Ježíšův královský titul a božskou všemohoucnost.
I v dnešní době k sošce denně přicházejí stovky návštěvníků z desítek zemí světa. Mnohým lidem, kteří se před ní modlili k Bohu, přinesla údajně zázračná a neobvyklá vyslyšení. Lidé zde prosí o pomoc, uzdravení, mír, někteří s důvěrou očekávají narození dítěte, a mnozí se vrací, aby poděkovali.
 
   Jezulátko není pražskou specialitou, Jezulátka jsou k vidění i jinde ve světě, známé je například salcburské Jezulátko.
zdroj: Wikipedie
2011 © regrafika ▪ Studio DAMI